Centrum Harmonie

Toto centrum vzniklo jako místo, kde může každý otevřít své srdce, sdílet s druhými své pocity a prožitky a najít sám sebe.

Milena Burešová

Mili Burešová - o mně:

Svoji cestu jsem nastoupila po smrti mého muže Ladislava Grygara. Přesně v čas, kdy jsem potřebovala, jsem se ocitla na přednášce Míly Lukášové – „Stres jako životní šance“. Pak už to šlo samo - kurz regresní psychoterapie, vědomého umírání a nyní škola „Osobní transformace vědomí“ s Petrem Vlčkem. Po padesátce jsem najednou začala pociťovat radost sama ze sebe. Na konci minulého roku se dostavila potřeba sdílet tuto radost s ostatními. 

Tel.: 775101283

Postřehy z Kruhu sdílení:

Sdílení ze dne 30.3.2015

         Uzdravování duše a těla může mít mnoho podob. Dnes jsem zaslechla rozhovor s doktorem Hnízdilem. Jeho věta – jak může být zdráv člověk, když je společnost nemocná – se mnou hluboce souzní.

         Všichni máme možnost a schopnost začít uzdravovat sami sebe. Existuje mnoho postupů a metod - strava, relaxace, která vede ke zbavování se stresu, pohyb, humor, sebeláska, odpouštění … myslím, že každý člověk má jinou  cestu, kterou zná jen on.

         Věřím, že cesta k uzdravení vede přes odpouštění všem a nakonec i sobě.  Na začátku této cesty je důležitá ochota odpustit a vědomí, že odpuštění neznamená souhlas s chováním osoby, která nám způsobila bolest. Tato cesta je nejlepší léčitel.

         Věřím, že nikdy není příliš brzy ani příliš pozdě na odpuštění.

12.4.2015

Sdílení ze dne 23.2.2015

         Dnešní Kruh byl o meditačních technikách k tématu „odpuštění“. Vyzkoušeli jsme na sobě techniku, která nás vedla ke zjištění, zda a kolik máme ještě vztahů, které volají po dořešení, přijmutí, odpuštění…

         Meditace nás vede do přírody. Já jsem v lese, kde se ve větru sklánějí  velké  stromy a promlouvají ke mně svým tichem. Pak jsem na louce, kde si vítr pohrává s kytkami, na které sedají neuvěřitelně barevní motýli. Dál jsem vedena k vodopádu. Kapičky vody ke mně dolétají ještě dříve, než spatřuji vodopád v celé jeho kráse. Padá z vysoké skály a vytváří jezírko, ke kterému po velkých kamenech opatrně scházím. Dívám se do průzračné vody odrážející okolní zeleň, skály a modrou oblohu. Vidím v něm odraz sebe, ale taky velký diamant, který je na dně jezírka. Mým úkolem je dostat ho na břeh. Nemůžu ho vytáhnout sama, a tak si volám pomocníky. Nejdříve volám lidi, které mám ráda – a stavím si je vedle své levé ruky. Pak si volám lidi, které lze nazvat „neutrální“ a stavím si je za mě. Nakonec si volám ty, které nazývám „nepřátelé“ a ty si stavím po své pravé ruce. Mým úkolem je požádat někoho z této poslední skupiny o pomoc s vytažením velkého diamantu.

         Oslovuji a žádám o pomoc jednoho ze dvou tam stojících. Je mi vyhověno a kupodivu ten druhý by chtěl sám o sobě pomáhat také. Společně vytahujeme velký diamant. Děkuji za pomoc a zařazuji  „pomocníky“ na základě nového pocitu. Toho, kdo mi na mé požádání pomáhal  řadím mezi přátelé, kteří stojí po mé levé ruce. Druhého „dobrovolného pomocníka“ řadím za sebe.

         Pro tuto chvíli vnímám, že nemám „nepřátele“. 

Sdílení ze dne 26,1.2015

         Příběh s mým synem (http://www.miliburesova.cz/odpusteni/), který byl inspirací k tématu „Odpuštění“, měl pokračování. Zcela „náhodou“ jsem našla sešit „Psaní“ z 1.třídy. Díky němu jsou vzpomínky na dobu, kdy Jirka chodil do 1.třídy a psaní mu nešlo, velmi živé. Najednou pociťuji velkou zlobu na Jirkového otce, který byl ten „přísný“ v rodině a já se bezhlavě podřizovala jeho vedení. Ta zloba je nečekaná a velmi intenzivní. Nořím se do vzpomínek a najednou se za pocitem zloby objevuje strach – strach z toho, že bych sama výchovu syna nezvládla, strach z toho, že kdybych nesouhlasila, mohla bych zůstat sama … strach z toho být sama sebou.  A přichází další pocit - no jo, ty sis nikdy nevěřila, nepřipustila sis, že máš stejnou hodnotu jako ostatní lidé, a tak ti vyhovovalo, že někdo jiný udával hranice… Ale Jirkův otec to určitě myslel dobře, chtěl přece to nejlepší pro svého jediného syna – a bylas to ty, která narušovala dohodnutou výchovu – jak často si vzpomenu na to, že nejednotnost ve výchově byla jedním z důvodů, proč naše děti neměly hranice … A tak jdu dál, najednou všemu více rozumím, cítím se lépe a uvědomuji si svůj díl zodpovědnosti za tu situaci. Odpouštím si, chápu Jirkového otce a jsem vděčná za to, že se můj syn se mnou podělil o pocity z dětství, které mu vhánějí slzy do očí.

29.1.2015

Sdílení ze dne 29.12.2014

    Poslední sdílení v roce 2014 jsem prožila s Tomášem. Přišlo mi to přirozené, protože okamžiků, které jsme spolu letos prožili bylo více – počínaje setkáním pro mě nejdůležitějším – na Bečvě -  kde představoval nejen mužský princip, ale v konstelaci i mého bráchu, který mě „neviděl“.

Netroufám si říci, v čem bylo pro Tomáše důležité setkání se mnou. Ale nic není jen tak a možná si my dva zrcadlíme něco, co nejsme schopni jeden bez druhého vidět. A že nevíme co to je? To přece v tuto chvíli není důležité. Možná  teprve čas přinese odpověď na tuto otázku. A není kam spěchat.

A protože již začal Nový rok, posílám Tomášovi – a nejen jemu – pentagram, který představuje Jantru svobody, tak jak o ní píše Joseff Michálek v prvním čísle časopisu Regenerace.

 

Více na http://www.miliburesova.cz/predsevzeti/.

 

Sdílení ze dne 24.11.2014

    Tomáš je bojovník. Poté, co si uvědomil, že „je opravdu těžké ji odpustit a je těžké odpustit sobě, že jsem si ji přitáhl do svého života, a tak dlouho ji věřil, a tak dlouho si vytvářel falešné iluze o druhé osobě. Ale je opravdu načase, odpustit sobě. A pak už ani nebude co odpouštět tomu druhému“, začal jeho proces uzdravování. Staré zranění nejde smazat, ale jde udělat něco pro to, aby tak nebolelo.

A Tomáš hledá cesty sebeléčení na mnoha úrovních. A proto mě nepřekvapilo, že přišel hledat radost. Na své cestě za radostí přestal hledat vně sebe. Vzpomínka na  vnitřní pocit radosti z mládí se přenesla do místa v domě, kde bude hledat radost v poznání.  Sám…. Zatím…  A první krok už učinil – objednal si knihy, jejichž čtení mu dělá radost.

A co přijde – to se uvidí. Tomáš je otevřený… ke změnám, poznání, které povedou k harmonii, celistvosti… a lásce, která je jejich projevem.

29.11.2014

Sdílení ze dne 27.10.2014

            Hluboko uvnitř nás cítíme bolest, o které si myslíme, že nás bude provázet celý život. Vracíme se k ní, přemýšlíme o tom, co by bylo, kdyby se věci ubíraly jiným směrem. Cítíme bezmoc a lítost, že jsme nebyli schopni udělat v té dané chvíli něco, co by celou situaci změnilo. Už i víme, že to nejde změnit, ale stejně nás myšlenky stále vracejí do minulosti.

            Co mi chybí? Naplnění, cítím, že nejsem celistvý. Jako by mi chybělo to jedno kolečko, které je důležité k tomu, aby se stroj znovu rozběhl. Mám velký dům, a přesto se cítím jako bezdomovec. Chybí mi láska.

            Kde začít? Karta „Uzdravování“ napověděla mnohé: „Uvědom si své zranění. Nepomáhej mu růst, dopřej mu uzdravení – a uzdravit se můžeš jen tehdy, když se dostaneš ke kořenům. Čím méně hlavy, tím menší bude zranění. Kde není hlava, není zranění“. 

            A pak přišlo pochopení. Když jsem si poranil ruku, taky jsem nic nedělal a ona se sama uzdravila. Byla ovázaná, už jsem se v ní nemohl „rýpat“. Uzdravit staré zranění lze stejně. Nic nedělej, otevři srdce a buď trpělivý.

4.11.2014                   

Sdílení ze dne 29.9.2014

            V pondělí dopoledne, před Kruhem sdílení, jsem jela na Labyrint do Bělé. Bylo krásné počasí a já se přesto necítila dobře. Cesta labyrintem mi sílu nedala. A tak jsem se ani nedivila, že jsem na Kruhu sdílení byla sama.

Nechtělo se mi hned odjet, a tak jsem se rozhodla, že budu sdílet sama se sebou. Sedla jsem si do křesla, zapálila svíčku, pustila hudbu a otevřela knihu, kterou jsem jen tak přibrala sebou. Otevřela se na stránce, kde bylo napsáno: „Každý vnitřní konflikt je boj uvnitř člověka proti sobě samému. Tento boj stojí životní sílu. Když svůj vnitřní boj skončíte, ucítíte opět lásku. Váš život potřebuje, abyste ho přijali“. S touto větou jsem strávila 20 minut. Pokusila jsem se uvidět, co způsobilo, že se necítím dobře. A pak jsem požádala o pomoc. Ulevilo se mi. Když jsem vstala a zhasla svíčku, ozvalo se zaklepání a vešel muž a větou: „Za chvíli tady začíná Mužský kruh“. Kdybych nestrávila chvíli sama se sebou, nepotkali by jsme se. Že by náhoda?  30.9.2014

Sdílení ze dne 26.8.2014

            Jsme tady proto, abychom byli šťastní. Zažili jsme pocit štěstí, víme jak chutná, ale někdy se stane, že nás štěstí opustí - a přijde čas bolesti, smutku, samoty, zloby … Touha vrátit se do pocitu spokojenosti je někdy tak silná, že si do svého života vpustíme něco, co má  jediný úkol – zalepit díru. Podvědomě ale víme, že je to jenom náhražka.

 A tak jsou dvě možnosti – spokojit se s tím co je, a nebo hledat opravdové štěstí. A v tom případě jsou zase dvě možnosti – čekat až ke mně štěstí přijde, a nebo se pokusit jít štěstí naproti. Pokud se rozhodnu pro tu druhou možnost, můžu udělat první krok, který se jmenuje „odpuštění“.

Odpustit neznamená, že schvalujeme nevhodné chování někoho jiného, ale znamená to, že se dokážeme do druhého vcítit – co ho formovalo tak, že je takový jaký je, a jedná tak, jak jedná. Pak můžeme ze srdce odpustit. Odpuštění děláme pro sebe, protože jed neodpuštění zraňuje nejvíce nás samotné. A zároveň můžeme v situaci vidět i vyšší záměr, který je tady pro nás, abychom něco pochopili a sami v sobě něco uzdravili.

            Je na každém, kterou možnost zvolí.

 

Sdílení ze dne 25.6.2014

            Téma předprázdninového Kruhu sdílení si nevědomky přinesl každý účastník sám v sobě.  Ke  zviditelnění a pojmenování tématu jsme využili míru spokojenosti v životě tady a teď a uvědomili si, jak změna v jedné oblasti života, může ovlivnit míru spokojenosti v ostatních oblastech -  rodině, práci, zdraví, seberealizaci …  Zamýšlím-li se nad tím, jaká esence se ukrývala pod povrchem a dala by se označit za společnou pro všechny zúčastněné,  napadá mě jako první „motivace“.

A tak nám přeji, aby nám „motivace“ vydržela nejméně po celé prázdniny, než budeme sdílet svoje zkušenosti, úspěchy, smutky či radosti.  Život za trochu námahy stojí – jó, to jsem Vám neřekla, že hned za  „motivací“ se objevila „vůle“.

 Na další poprázdninová setkání se těší Mili Burešová.

 

 

 

 

Sdílení ze dne 29.4. a 27.5.2014

          Nic není náhoda … ani to, že jsem na Kruhu sdílení byla sama. Je to zpráva pro mě. Jenom ji umět správně rozluštit…

         Dívám se ven a pozoruji ptáčka … je sám a zpívá si. Je velký vítr a rozkvetlá louka se vlní jako moře. Každou chvíli je jiná. Trhám kopretiny, jsou jiné než si je pamatuji kdykoli předtím. I já jsem jiná…

         Jaké téma zvolit na červnový kruh? A je vůbec nutné, vždyť život sám přináší každý den nové téma …

 

 

Sdílení ze dne 25.3.2014

 

          Téma „vztahy“ se dotýká každého z nás. Přesto, že žijeme v době komunikační exploze a jsme neustále s někým nějak v kontaktu, někdy i s více lidmi najednou, cítíme se často sami. Otázkou je, zda v té změti komunikačních očekávání jsme ještě schopni jeden druhému NASLOUCHAT.

         „Umění naslouchat znamená zcela zapomenout na sebe – jen tehdy můžeme opravdu slyšet“.

A zapomenout na sebe dokáže jen ten, kdo si na otázku: „Kdo je pro mě v životě nejdůležitější?“, odpoví „JÁ“.

Uvědomíme-li si sami sebe a převezmeme zodpovědnost za situace, které vytváříme, můžeme právě MY prolomit bránu nekomunikace v naší rodině. Jistota, že když to neuděláme MY, bude obdobnou situaci řešit další generace, nám může pomoci při vykročení k řešení.

Na dubnovém Kruhu sdílení budeme hledat „souvislosti“.

 

 

 

 

 

 

Sdílení ze dne 28.1.2014

Jana nerada hovoří o sobě před lidmi, a tak se setkání v Kruhu transformovalo na sdílení dvou bytostí. Stále v sobě hledáme potenciál, který chceme rozvinout. Ne vždy je to to, co nás živí. Zastavit se, ponořit do svého nitra nás někdy vede k tomu, jakou radost nám přináší každodennost. Podívat se novým zrakem na sebe, neulpívat na tom co bylo, může otevřít nové možnosti. A to, že nic není náhoda, o tom už snad nikdo nepochybuje.

Díky Jano za sdílení, doma jsem s myšlenou na Tebe sáhla po knize Osho s názvem „Tvořivost“ (uvolnění vnitřních sil).   

 

  

Sdílení ze dne 3.prosince 2013

  „Vnitřní ticho je místo mezi myšlenkami, kde můžeme být svědky tvoření různých obrazů v mysli. Vnitřní ticho je místo tichého vědění, kde znáte vše a můžete vidět, že existuje mnoho různých rozhodnutí.  To je počátek snění a z tohoto místa můžete svůj sen začít řídit“.

Z knihy Don Miuel Ruiz – Modlitby.

   Ztišení mysli sebou přináší otevření ventilu pro možnost nechat promluvit svoji intuici. Ticho nám otevírá kanál našich snů a přání, které jsme potlačili díky tomu, že se nám do života postavily povinnosti – k práci, k rodině, dětem, k rodičům, povinnosti ke kde čemu a kde komu, až jsme mezi všemi těmi povinnosti zapomněli sami na sebe.

   A právě ztišení mysli nám může pomoci zachytit hlas, který nám připomene, co jsme kdysi dávno chtěli, ale zamítli pro všechny ty povinnosti. A možná jsme si ani nevšimli, že už nastal čas vrátit se ke svým snům. Rozhodnutí ke změně sebou sice přináší strach, ale taky úlevu, že jsme v sobě našli odvahu realizovat svůj sen. Neuspět je lepší než nezkusit.

  Posledním letošním Kruhem sdílení dne 17.12.2013 Vás bude provázet Rosťa s tématem: „Láska, vztahy a přátelství“. Těšíme se na Vás.

 

Sdílení ze dne 19. listopadu 2013

 

       Jednou z cest do svého nitra je meditace. Co na tom, že nám v meditaci přicházejí stále nové a nové myšlenky, které nás odvádějí od vnitřního klidu, že slyšíme příliš mnoho hlasů najednou a každý z nich se nás snaží nějak ovlivnit? Co na tom, že zažíváme zmatek a chaos z toho, že se nám stále vracejí události, o kterých jsme si mysleli, že jsou už za námi? Hlavní je, že máme odvahu hledat dál. Co? Ticho ve svém nitru, protože jen tak můžeme uslyšet svou pravdu.

 

     Společná meditace jako cesta do svého nitra a společné sdílení prožitků může být překvapující pro nás samotné, ale i obohacující pro ostatní.

 

      Přijďte na Kruh sdílení 3.12.2013 a společně se v meditaci vydáme hledat ticho. 

 

  

 

Sdílení ze dne 4. listopadu 2013

 

   „Pro mne to byl další kamínek do mozaiky, kterou se snažím sestavit. Těžce se to vyjadřuje slovy, ale pochopila jsem, že nadešel čas podívat se do svého nitra. Nežít v minulosti a naučit se žít přítomným okamžikem. Odpustit sobě i druhým“.

 

 K tomu není co dodat. A vykročí-li člověk jednou na cestu poznání, není už cesta zpátky. Někdy si postačí uvědomit něco z minulosti a to nám může pomoci v prožívání přítomnosti. A tak na příštím Kruhu nahlédneme sice společně, ale každý sám, do svého nitra.

 

 

Postřehy z Kruhu sdílení 8.října 2013:

Nahlížíme-li sami na sebe v různých situacích, pozorujeme-li život kolem nás prostřednictvím druhých zjišťujeme, že některé situace se v trochu obměněné podobě stále opakují. Pohledem zpět po časové ose si potvrdíme to, co dávno víme, že kořeny našich problémů, které více či méně komplikují život nám či našim blízkým, jsou v dětství. Někdy stačí jen malý meditační výlet do dětství, který může otevřít bránu pochopení dnešní situace. Vhled do situace však sám o sobě nestačí.

Vzpomínám si na jedno setkání žen, kdy jsem vyslovila větu, že jsem vděčná zato, že ještě můžu jít za svojí maminkou a říci ji, že je pro mě důležitá. Poté za mnou přišla jedna žena a sdělila, se slzami v očích, že ona už to nestihne, protože maminka nedávno zemřela.

Jsou věci, které nabývají na důležitosti až v okamžiku, kdy se stávají nesplnitelnými. Nečekejme s některými věcmi na vhodnou příležitost. Čas na vyslovení laskavé věty je právě teď!

A jedna praktická věc na závěr, telefonní číslo v případě, že přijdete na Kruh později a budova bude zamčená nebo se dozvíte, že nahoře nikdo není – tel. 775101283 – Mili Burešová.

 

24.9.2013

Všichni žijeme ve vztazích – v partnerství, v práci, s dětmi …a všichni občas pocítíme, že něco není tak, jak jsme si představovali, jak by jsme chtěli, aby bylo…. Naše představy nás limitují a uvádějí do konfliktů. Je-li snaha o nalezení řešení oboustranná a projeví se v odvaze a otevřenosti zúčastněných sdělit i to, co se nám neříká moc lehce, je vždy větší naděje na řešení.  Každá situace má tolik pohledů, kolik lidí se jí účastní. 

K této situaci jsem vytáhla kartu Projekce – „Muž a žena na této kartě si vzájemně hledí do tváře, a přitom nejsou schopni jeden druhého vidět jasně. Každý si promítá představu, kterou si vytvořil ve své mysli a která nyní překrývá skutečnou tvář osoby, na níž se dívá. Stává se to tehdy, když si nejsme plně vědomi našich očekávání, tužeb a soudů. Místo abychom za ně převzali zodpovědnost a přijali je, zkoušíme je přisoudit jiným. Projekce může být ďábelská nebo božská, rušivá nebo příjemná, ale pořád je to projekce – mrak, který nám brání vidět realitu takovou jaká je. Jediné východisko je pochopit o jakou hru se zde jedná. Až zase budete někoho posuzovat, otočte to naopak: Opravdu to, co vidíš v druhých, patří tobě? Je tvá vize jasná, anebo zastřená tím, co právě chceš vidět?“

Oslovil-li Vás Oshův text, přijďte na Kruh sdílení 8.10. Těší se na Vás Mili.

10.9.2013

Sdílet znamená naslouchat a nehodnotit. Sdílet znamená soucitět a neposuzovat. Sdílení je založeno na důvěře. To vše jsem vnímala při prvním podzimním setkání mužů a žen v Kruhu. Bylo stejně příjemné, jako vítr ve stromech začínajícího babího léta.
Život každého z nás je jako vlny v oceánu. Čím vyšší vlna přijde, tím hlubší prohlubeň následuje. Máme se radovat z obojího, nechtějme být stále nahoře, protože to není přirozené. A proto se radujme z vrcholu, když právě trvá a radujme se i z údolí, které přichází – je to oddych. Vrchol je vzrušení a nikdo nemůže existovat ve stálém vzrušení. Je dobré jít životem s vědomím, ať už nyní jdeme přes vrcholy nebo údolím, že „i tohle pomine“.
Změna znamená dělat stejné věci novým způsobem. Já jsem jako mladá holka nerada zavařovala. Nyní dělám totéž, ale jinak. Vědomě a s radostí.
Těším se na příště. Mili.
 

26.6.2013

„Překážky jsou určeny k překonání. Odežeň sebepochyby a staň se vítězem“ Sri Chinmoy

Setkání tří žen – Magdy, Klárky  a mě se neslo v duchu vět -  změnám se nedá vyhnout, změny musíme ustát, nic se nedá naplánovat, co s těmi pochybnostmi…  

Jsou změny, které běží nezávisle na nás - dnes je hezky, zítra prší …  Nelze počítat s tím, že se plány budou plnit tak, jak chceme.  Každou chvíli musíme přijmou změny. Přijmout změny, které k nám každodenně přicházejí, nebojovat s nimi, uzavřít to co bylo bez zloby a vejít do nového beze strachu … to je možné se naučit.

Jsou změny, které v sobě nosíme delší dobu, postupně je přijímáme, pak je vyslovíme a teď je musíme ustát. Ale co s těmi pochybnostmi? Dá se přistoupit ke změně až ve chvíli, kdy na straně plusů je vše a na straně mínusů nic?

Téma „změna“ se nakonec vyvinulo v důležitost„rozhodnutí ke změně“.
Každé rozhodnutí, které učiním v souladu se sebou je dobré. A tak to je.

 

28.5.2013 "Nic není náhoda".

Vždy si přeji, aby na Kruh sdílení přišel někdo i tehdy, když není avizován předem žádný plánovaný program. Chtěla bych, aby přišel někdo sdílet jen tak, náhodou...  V životě mě učili, že máme vše plánovat -  máme si zvolit pouze jednu jedinou profesi, jednoho člověka, kterého budeme milovat,  jednu záležitost, jíž se budeme věnovat...

Posledních 10 dnů mám pocit, že nastala chvíle, kdy je třeba toto přesvědčení transformovat a udělat změnu. Ne náhodou jsem v neděli večer sáhla po knize Williama Bridgese - Na prahu změn, která se otevřela na větě: "Každá změna začíná koncem".    

A tak jsem šla na Kruh sdílení s tématem, které se dotýká každého z nás - jenom jsem nedomyslela jednu maličkost, že téma je pouze uvnitř mé hlavy. 

A změna byla - nikdo nepřišel, možná jen žena, kteří přijela na kole, ale než jsem jí stačila odemknout vchodové dveře, které obléhala místní omladina, žena odjela. Náhoda a nebo jsem měla zůstat sama se svým tématem?

A tak činím první změnu v tom,  že na programu Kruhu sdílení bude příště uvedeno téma a zároveň i telefonní číslo na mě, kdyby byly vchodové dveře do Harmonie zamčené - 775101283.

A téma Kruhu sdílení dne 25.6.2013? No přece ZMĚNA!

Vaše Mili Burešová

 

       Jednou z žen, které zavítaly na Kruh sdílení byla i Jana Muroňová. Na první pohled mě zaujala svoji vitalitou a postojem k životu.. To jsem ještě neměla odvahu se zeptat na její věk. Mimo jiné se "přiznala", že napsala knihu a tu bude prezentovat na ezoterickém festivalu v Ostravě-Porubě. Byla jsem moc zvědavá, a tak jsem minulou sobotu v 9.ráno byla v sále Domova důchodců Slunečnice a poslouchala Janu, učitelku v důchodu o tom, proč jsme tady. V krátné prezentaci propojila svoji životní zkušenost s astrologií a postojem ke svému zdraví. Libilo se mi to a navíc jsem měla to štěstí, že jsem získala výhru v podobě horoskopu, do kterého mě hned po přednášce Jana zasvětila. . To jsem už měla odvahu zeptat se na věk - 72 let.

        Jsem ráda, že jsem Janu poznala, že mi dovolila dát na stránky Kruhu sdílení odkaz na její stránky a její knihu " VIA LUCIS - Pojďme se uzdravovat". Kniha má nejen poutavý a  moudrý obsah, ale i nádherné fotky přírody.

        Ještě se s Vámi podělím o jednu větu pronesenou Janou, která se mnou hodně rezonuje: "Jsem v důchodě, mám tři děti a 7 vnoučat, mám je ráda, ale když chtějí pomoc a já mám zrovna klienta na masáž, tak dám přednost masáži". V této souvislosti jsem si vzpomněla na situaci, kdy jsem skupině lidí položila otázku - "Kdo je pro Vás v životě nejdůležitější?" a jen malé procento odpovědí znělo "Já".  

 

Jana Muroňová: VIA LUCIS - Pojďme se uzdravovat - http://www.janamuronova.mysteria.cz/index.php